Galdíci

Dokončení Božského zjevení

Biblický kánon

Věrohodnost rukopisů

Výklad a autorita Bible

Bible je výjimečná v tom, že je úplným psaným zjevením Božské pravdy.

Dokončení Božského zjevení

Ježíš legalizoval Starý zákon tím, že ho citoval (v NZ je asi 250 citací SZ a je citováno ze 36 starozákonních knih). Řekl, že se naplní zákon a proroci (Mt 5,17), čímž je myšlen celý SZ. V Lk 11,51 obžaloval vůdce, že nesou zodpovědnost za prolévání krve všech spravedlivých od Kaina až po Zachariáše. Kain je v 1.Mojžíšově a Zachariáš ve 2.Par 24, což je kniha, kterou hebrejský SZ končil. Ježíš tím vlastně ukázal, že věří celému rozsahu tehdy známého Písma. On také prohlásil, že pošle Ducha svatého, který uvede učedníky do veškeré pravdy, protože zatím by to nesnesli. (J 16,12-15). Tím vlastně legalizoval (potvrdil platnost a autoritu) všechny novozákonní knihy ještě dříve než byly napsány. V Ef 3,1-12 Pavel píše, že jemu a ostatním apoštolům bylo dáno zvláštní Boží zjevení. Ve 2.Pt 1,20-21 apoštol Petr potvrzuje autoritu Božích proroctví v Písmu a ve 3,15-16 mluví o Pavlových dopisech jako o Písmu. V letech 64-64 po Kristu už existovala většina epištol a evangelií a kolem roku 90 zapsal apoštol Jan své zjevení, tehdy se stalo Písmo kompletní a nelze k němu už cokoliv přidávat. I dnes sice Bůh mluví k lidem skrze proroctví, ale tato proroctví nemají takovou autoritu jako Písmo, naopak jsou poddány Bibli a v případě že jsou s ní v rozporu, je nutné je odmítnout.

Biblický kánon

Slovo kánon pochází z řeckého kanón, což znamená tyč na měření, nebo pravidlo jednání. Církev tímto slovem označuje seznam knih, které splnily požadavky určitých zkoušek a předpisů, a byly tak uznány za autoritativní. Nyní si něco řekneme o kánonu Starého zákona. Starý zákon byl napsán přibližně od období kolem roku 1450 př. Kr. do konce 5. století př. Kr. Hebrejská Bible byla rozdělena na tři části: Zákon (1.- 5.M ); Proroci; Spisy (poezie, historie a Ester, která byla určena ke čtení o svátku purim). Podle Josepha Flávia byly knihy SZ seřazeny Ezdrášem a členy Velké synagogy v 5. st. př. Kr. Kolem roku 90 po Kr se v Jabne (Jamnii) sešel rabínský synod, který schválil všech dnešních 39 knih jako kánonické.

Novozákonní kánon. Autorita knih byla zkoušena podle těchto pravidel: Knihu buď musel napsat nějaký apoštol nebo alespoň stál za jejím vznikem (Petr za Mk a Pavel za Lk a Sk). Musela být jedinečná a všeobecně přijímaná mezi sbory. V 1.Tm 5,18 je citováno Dt 25,4 a Lk 10,7 a oboje je označeno za Písmo. V letech 70 – 170 po Kr. uznali církevní otcové všechny NZ knihy za kanonické, ale žádný z nich je neuvádí všechny. V letech 170 -350 vznikly tři kánony. Muratoriho, kde chybí Žd, Jka 2.Pt. Stará syrská verze neobsahovala 2.Pt, 2. a 3.J a Zj. Starolatinské verzi chybí 2.Pt, Jk a Žd. Roku 397 byl na církevním sněmu v Kartágu přijat Kánon v dnešní podobě.

Věrohodnost rukopisů

Dnes již nemáme k dispozici žádný originální text (neboli autograf), ale přesto máme velice přesné kopie, které obsahují jen malé odchylky od původního textu. Toto předávání a opisování svatého Písma, kdy nedošlo k žádným velkým chybám během celých staletí, je obrovský Boží zázrak. Díky nálezu svitků u Mrtvého moře (kumránské svitky) mohli vědci porovnat nejstarší biblické texty a zjistili, že rozdíly jsou natolik zanedbatelné, že vůbec nemění smysl biblického učení.

Bible byla inspirována, ale překladatelé ne, a proto je moudré používat více překladů a srovnávat je. Z žádného překladu bychom si neměli udělat jedinou konečnou autoritu ve věcech víry.

Výklad Bible

Snaha o výklad biblického textu se nazývá exegeze a hermeneutika studuje pravidla podle nichž se při výkladu postupuje. Několik základních hermeneutických pravidel: 1) Vykládej na základě gramatiky. Je nutno studovat jednotlivá slova a jejich vztahy ve větě. 2)Vykládej s ohledem na kontext. Vykladač potřebuje pochopit nejen samotný verš ale i to, co je před ním a za ním a téma celé knihy. 3) Porovnávej Písmo s Písmem. Měli bychom si najít, co o námi studovaném tématu říkají jiná místa Bible. Měli bychom vykládat ve světle celé Bible. 4) Buď si vědom postupnosti zjevení. Bůh určité pravdy odhaloval lidem postupně a proto se i některé příkazy a ustanovení měnily (např: Gn 17,10 a Gal 5,2).

Duch svatý nám pomáhá, abychom Boží slovo správně vykládali a chápali. Duch svatý je náš Učitel (J 16,12-15). My studujeme a rozjímáme nad Písmem a Duch nás osvítí, dá nám porozumění a uvede toto učení do života, abychom mohli žít zdravý a plný křesťanský život, kterým oslavíme Krista.

Autorita Bible

Jaké místo má tedy mít Bible v našich životech? Bible samotná učí, že Písmo by mělo být naší konečnou autoritou ve všem, v našem chování i v naší víře (1. Tm 3,16-17). „Všechno, co vám přikazuji, budete bedlivě dodržovat. Nic k tomu nepřidáš a nic z toho neubereš.“ (Dt 13,1) Což znamená, že se musíme podřídit autoritě celého Božího slova. Nelze obejít přikázání, která jsou nám nepříjemné. Musíme se s tím nějak poprat. Bůh bude dokonce zkoušet naši poslušnost, aby se projevil náš opravdový charakter.

Pokud by přišel někdo, kdo by činil divy, zázraky a znamení a přitom by prorokoval nebo učil něco v rozporu s Biblí, je naší povinností jakožto křesťanů ho odmítnout.

Ježíš řekl: „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce.“ (J 15,10) a potom ještě dodal: „Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.“ (J 15,14) Pravost naší lásky ke Kristu se ukáže na tom jaký máme vztah k tomu, co říkal. Navíc On sám je vtělené Boží slovo (J 1,1-5.14).

Na Boží názory, Boží slovo, bychom měli klást větší důraz než na názory našich přátel, učitelů nebo rodičů. „Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova (Ž119,9). Bible je živé Boží slovo, a proto bychom o ní a z ní měli vyučovat a kázat ve sborech.

2 Královská 2:23-25 (Zdroj: Jan Heller na Proglasu)

Potom se odtud vydal vzhůru do Bet-elu. Když stoupal po cestě, vyšli z města nějací výrostci, posmívali se mu a pokřikovali na něj: „Táhni, plešoune! Táhni, plešoune!“ On se otočil, podíval se na ně a zlořečil jim v Hospodinově jménu. Vtom z lesa vyběhly dvě medvědice a dvaačtyřicet z těch výrostků rozsápaly. Elíša se pak odebral na horu Karmel a odtud se vrátil do Samaří.

• Spíše „drama“, živý obraz, který má varovat, než jen historický popis (Hlavní postavy bez názvu a bez souvislostí – jen role)
• Kontext 2. Královské (Elijáš předal štafetu  Elíšovi/Elizeovi; Provokativní spojování soudu a milosti; Uzdravení vod v Jerichu (pomoc, milost) a najednou soud (možná kousek od Jericha); Prorok putuje (i Ježíš) dobře čině, ale někdy přináší i soud; Jericho bylo pod klatbou, neměl tam vůbec chodit, ale přináší pomoc prokletým, protože byl poslán Bohem; Mohli ho ukamenovat, pokud by to nevyšlo, riskoval svůj život, ale byl pod Boží ochranou versus chlapci sežraní medvědicí (jen jeden nebyl pod Boží ochranou, abychom my byli pod Jeho ochranou)
• Jericho versus Bethel (Jarich = Měsíc – běžný pohanský název božstva; Bethel = duch Boží – tam byli dva býčci postavení Jeroboámem, aby lidé nechodili do Jeruzaléma; Místa Bohu vzdálená, ale prorok se nebojí tudy chodit)
• Šel na Karmel (zahrada – Zahrada různých Božstev, Baala, ale také vítězství Hospodinovo nad Baalovými proroky)
• Samaří (Strážnice; Sídlo Sev. Izraelského království – jáma lvová)
• Lysina (Plešatý, vyholení vlasů na znamení smutku z odchodu Elijáše?; Určitě urážka)
• Táhni (Vypadni ale také vystup (vystup si do svých chimér za Elijášem)
• Prorok měl Boží imunitu !!!
• Chlapci, děti (Nevíme přesně; Neárím = mladící, puberťáci; Ketáním = malí (není to míněno duchovně malí?; velké věci jsou Boží); Jeled = zrozenci, malé dítě, které neumí chodit; Zvláštní reprezentanti města, které mohlo tvrdit, že mládež jen dovádí; Budoucnost města, která se ztrácí; Když se vysmíváme Bohu, ztrácíme svou budoucnost; Setkali se s něčím, co je roztrhalo na kusy)
• Medvědice (Femininum je pro medvěda v hebrejštině běžné; 2 medvědi – Zdvojením se posiluje (Kristovo Amen, Amen); Ve starověku se zvířata zařazovala do služeb různých sil, božstev; vyslanec odněkud; Jedno z nejnebezpečnějších zvířat stejně jako lev, levhart; Nemá mimické svaly – Nevypočitatelné zlo (Apokalypsa Zj); Prokletím se uvolňuje prostor temným silám)
• 42 dětí (Počet osob, jevů – v Egyptě je to počet podzemních soudců, kteří soudí mrtvé. Časově je to 3,5 roku = polovina sedmiletí (sedma je čas odpočinutí a plnosti, naplnění) x polovina sedmiletí je doba velmi neblahá)
• Vystupuje do Bethelu (Do Jeruzaléma se vždy vystupuje a k Jordánu sestupuje (hranice života a smrti), ale nikdy jen nechodí; 2 roviny – Stoupá geograficky + Vystupování k Bohu)
• Děti vycházejí z města (V hebrejštině je běžná vazba vycházet a vcházet (z domu, stanu, chrámu Božího) – vycházení do nebezpečí a návrat do bezpečí; Tito chlapci jen vyšli a už se nevrátili)
• Vysmívali – posměváčci (Zneškodnění toho, kým prorok je a co přináší; podmanění si ho; Ironickým vtipem můžeme shodit varování, vážnou myšlenku; Slovo mělo obrovskou váhu a důsledky; V septuagintě je dokonce napsáno kamenování, což je obvykle trest za rouhání (slovesa posmívat KAALAS a kamenovat SAAKAL jsou souzvučná)
• Prorok vystupuje (k Bohu), děti vychází a snaží se ho zneškodnit, podmanit a najednou se prorok obrací – nastává zlom v dramatu
• Přivrácení tváře je původně milost + soustředit se + odvrátit se na čas ze své cesty (Uviděl je, pochopil, jaký mají úmysl, věci jsou mu jasné)
• Zlořečil, proklel to úplně není, je to Káálal (Zlehčit) – prorok odvolává ochranu a odevzdává je důsledkům jejich jednání
• Medvědi trhají (BAAKA = rozpoltit, rozseknout, prolomit hradby obleženého města, jakoby se jej ty děti snažily oblehnout; Kdo se Bohu vzepře, začne se mu Bůh jevit jako nepřítel, ale ve skutečnosti jej začne trhat něco uvnitř jeho nitra, něco, co sám nevědomky vyvolal a přivolal)
• VÝKLAD:
  ZLO, klatba se vrací tomu, kdo ho vyvolal.
  Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Galatským 6:7
  Jericho bylo požehnáno ale, kdo odmítli, byli zatraceni (Předzvěst evangelia)